Leden před odletem do Kanady

Pomalu to začíná nabírat směr. Veškeré nakupování, přípravy, balení a vybalování, přemýšlení co ještě zařídit, pobíhání, aby se všechno stihlo a vedení seznamů co je ještě třeba zařídit a s kým se potkat. Oficiálně končím v práci až 28. 2., takže mě čeká ještě samotné předání práce. 

Celý leden jsem dělala videa o tom co, jak a proč dělám, abych nemusela mít špatné svědomí, že můj na můj nástup budu mít asi 14 pracovních dnů. Což je velmi málo. Nicméně víc nezvládnu s množstvím pobíháním po úřadech, které se nedá udělat předem + dovolenou a náhradní volno, které si musím vybrat před odchodem.

A tak uběhl leden ve shonu nekonečných videí a vyřizování. Přiznávám se, že se ráda na chvíli zbavím účetních závěrek. Nikdo, kdo si tím prošel, mi to nemůže mít za zlé, navíc když vezmeme v potaz, že moje poslední závěrka je lednová...

Nemůžu popřít, že mi leden dal zabrat. Na druhou stranu cítím, že to stojí za to. Občas na mě padne smutek, že odjíždím, ale to je normální, předpokládám. Racionálně vím, že musím trochu zčeřit stojaté vody, aby se něco změnilo. Bohužel je těžké vyjít z komfortní zóny a dělat/dívat se na věci jinak.  Pochopitelně, pro mě není jednoduché jet na jiný kontinent a sama tam pak zůstat, až se sestřenka vrátí z dovolené. Vím ale, že mnohem víc mě děsí myšlenka toho, co by se (ne)stalo kdybych zůstala. 

Za roky dospívání jsem se snažila sem tam zařadit do mého života změny, o kterých jsem se domnívala, že jsou dobré. Bohužel mi odhodlání vydrželo ve velké většině případů asi jako zbytku světa novoroční předsevzetí = ne moc dlouho. Život, který mám, není špatný. Dal by se definovat jako hodně věcí, ale především je pohodlný. Na tom v zásadě není nic špatného, myslím, že jsem začala být prostě nespokojená a všechny věci, které se různě za léta nahromadily, si začaly nacházet cestu ven. Poprvé za hodně dlouhou dobu cítím, že dělám změny. Když jsem s něčím nespokojená, prostě to změním, vymyslím jinak, jdu dál, najdu jiné řešení. Můj blížící se odjezd mě donutil jednat a vymýšlet kam se posunout. Díky tomuto přístupu jsem se objednala k módní stylistce, koupila si nové brýle po šesti letech, nechala jsem si udělat nový účes, mám nejkratší vlasy za 15 let. Začala jsem víc přemýšlet o tom, jak se stravuju a protože nejsem z těch, co by na internetu procházel různé blogy a pak přemýšlel o tom, co mu sedí, objednala jsem se k nutriční poradkyni. Po dlouhé době mám pocit, že něco dělám pro sebe, že přemýšlím za sebe, že jsem na prvním místě, a ten pocit se mi líbí.