První dojmy z Kanady - Vancouver

První ubytování jsme měly ve Vancouveru ve West Point Grey, takže ne úplně v centru, ale blízko moře. Z letiště jsme se na něj dostaly bez větších problému, naštěstí pro nás zastávka je celkem blízko. 

První celý den 27. 2. 2025 jsme se vydaly jen po okolí, abychom se s ním seznámily a protáhly se po náročném cestování z předchozích dnů. Poblíž našeho ubytování se nachází Jericho Beach Park. Přiznávám, že mě hodně dostal jet leg. Nikdy předtím jsem takto dlouho necestovala, a tak jsme park neprošly celý a zamířily jsme do obchodu, který jsme potkaly cestou zvědavé, co tam bude k dostání. Ukázalo se, že se jedná o asijské potraviny. Všeobecně se tu nachází hodně lidí z Asie. Chvíli nám trvalo zorientovat se, ale nakonec jsme našly všechno, co jsme chtěly pro dalších pár dní. 

Druhý den 28. 2. se přiznám jsem toho moc nenaspala a od tří hodin ráno jsem přemítala nad nesmrtelností chrousta. Ne, nevymyslela jsem nic převratného. Vyrazily jsme spíš k poledni do Gastown, kde se nachází legendární Gastown Steam Clock = parní hodiny v Gastown. U turistů jsou velmi populární. Oproti brněnskému orloji, který v 11 hodin vypouští kuličku, tyto hodiny každých 15 min upouští páru. Parních hodin existuje asi sedm různě roztroušených po světě. Odtud jsme se vydaly podél pobřeží k nedalekému Stanley Park, ve kterém se nachází totemové pole, maják a spousta dalších věcí. Bohužel pro nás, abychom neodpadly, než se vrátíme (resp. já, přiznávám se bez mučení), jsme stihly jen pole a maják. Cesta k samotnému parku byla velký zážitek, cesta se klikatí podél pobřeží, je zde restaurace, přístav pro lodě, ale i hydroplány. To pro mě byl velký zážitek, toto se u nás moc nevidí. 

Jak je vidět na fotkách, počasí nám zatím vychází. Naštěstí pro mě jsem si sbalila jarní bundu a tu nosím aktuálně všude. Teplota může být zrádná - chvíli svítí sluníčko, pak vyjdete za roh a tam je najednou tak větrno, že oceníte bundu.

Totemy jako takové jsou tu celkem běžně k vidění. Když jsme šly v centru Vancouveru do Chinatown, jeden tam byl přímo uprostřed budovy. Na letišti? Totem ... Totemových polích je víc, uchovávají tím památku po původních obyvatelích. 

V sobotu následující den jsme vyrazily dřív, sestřenka chtěla stihnout International Buddhist Temple a já zas botanickou zahradu ve středu města. Nejdřív jsme vyrazily do části Vancouveru s názvem Richmond. Cesta proběhla bez větších potíží a brzy jsme se dostaly na místo. Nikdy předtím jsem naživo neviděla buddhistický chrám a už vůbec ne čínský. Nevím, jestli můžu přesně popsat to místo pro někoho, kdo byl vychovaný v katolické víře - bylo to něco naprosto neznámého. Nevím přesně, co mi nesedlo, možná to byla velká koncentrace hořících přírodních vonných tyčinek, které se tu používají k modlení. Velmi mi to připomínalo naše prskavky, jen to neprskalo a životnost byla podstatně delší. Nebyla jsem si jistá protokolem ohledně focení na takovémto místě, takže jsem fotila nenápadně a hodně střídmě. Pokud vím, kromě chrámu to nebylo zakázané, jen se to nedoporučovalo.

Kamarádka mě naočkovala láskou k japonským zahradám, a tak jsem přemluvila sestřenku, abychom se podívaly do klasické čínské zahrady, která se nachází v centru Vancouveru, protože svou architekturou jsou celkem podobné těm japonským. Zahrada působí jako oáza klidu a míru v centru pulzujícího města. 

Následně jsme se přesunuly zpět do Gastown, nemile mě tu překvapil výskyt skupinek narkomanů na ulicích (tím myslím skupinky lidí, ale i jednotivce, záleželo v které části) všem na odiv. Evidentně se tu k této problematice přistupuje jinak než u nás. Znovu jsme se podívaly na parní hodiny = Gastown Steam Clock, prošly jsme pár obchůdků se suvenýry, galerii a zastavily se na něco dobrého. 

Na Monaco cafe jsme narazily úplnou náhodou, ale musím říct, že nelituju. Mandlová cookies byla oproti našim vláčná a vůbec nekřupala. Oba deserty byly velmi hutné a vědět to objednáme si jen jeden na půl. Jako druhý zákusek jsme se rozhodly zkusit něco úplně nového a vybraly jsme Ferrero cream puff cake. Nenechte se zmást vzhledem, desert to byl velmi lehký a nadýchaný, skládal se ze tří částí. Hnědý obal naplněný asi vanilkovým pudingem, bílá část co mi strašně vzhledem připomínala mozzarelu, ale nemělo to sní vůbec nic společného, nevím co to bylo, ale bylo to měkké, lehké a sladké. Na vrcholku balancoval plátek bílé čokolády. 

Hromadná doprava

V první řadě, velmi mi tu chybí IDOS. Zastávky jsou označené trochu míň výrazně než u nás, ale na to se dá zvyknout. Místo jízdního řádu na zastávce mají číslo, kam můžete zavolat, pokud se chcete dovědět, kdy vám to jede. Většinou se ale autobus ukáže do 10-15 min sám o sobě. Trasa autobusu je většinou po jedné velmi dlouhé ulici, a tak se zastávky jmenují podle ulic, které je protínají v místě kde je zastávka. Co je trochu matoucí, Google mapy vám najdou většinou dva názvy zastávky, kdy první název označuje danou dlouhou ulici nebo městskou čtvrt a druhý je teprve název zastávky, jak vám ji ukáže autobus.

Autobusy jsou hezké a čisté. Rozdíl oproti našim je takový, že tu je minimum tlačítek "stop", místo nich se tu dá zatahat za žlutý provázek, který má stejnou funkcí. Ten se táhne po celém obvodu autobusu, takže se na něj dá dosáhnout skoro odkudkoli, a v místě kde není, je tlačítko "stop". 

Místo našich typických jízdenek tu mají kartičky, které se pípnou a tím označí. Fungují podobně jako naše karty, ale neviděla jsem, že by se daly koupit na terminálu uvnitř autobusu, jen u řidiče a ten podle všeho nevrací, takže byste měli mít co nejpřesnější částku v hotovosti.