Přesun na Vancouver Island - Victorie
Rozhodly jsme se trochu změnit prostředí a vybraly město Victorie na Vancouver Island jako to pravé místo pro naše účely. Chtěly jsme se co nejvíc přiblížit severnímu Pacifiku, i tak jsme se bohužel nedostaly přímo k němu a smířily jsme se s omezeným časem a možnostmi.




Victoria
Z Vancouveru se dá zařídit přejezd trajektem na Vancouver Island. Jen je třeba si při nákupu vstupenky dávat pozor, jestli s sebou chcete brát i auto, abyste za něj nemuseli připlácet. K přístavu z Vancouveru jede autobus, i na druhé straně zálivu se dá najít autobus, který vás doveze, kam budete potřebovat, stačí si udělat průzkum předem.
Do Victorie jsme se dostaly asi po 50 min jízdě autobusem. Lístky se tu kupují u řidiče, aspoň jsem si nikdy nevšimla žádných automatu. Problém je, že berou hotovost (a nevrací, musíte mít přesně), nebo jejich karty na ježdění (kterou nemáme, protože je na ni třeba místní adresa a telefonní číslo).
První ubytování - výhled na hrad
Na jednu noc jsme si domluvily ubytování vedle hradu Craigdarroch. Ano, tušíte správně, bylo to jedno z dražších a proto jsme ho využily jen na jednu noc. Dojezd večer a vypadnout do 12h, naštěstí nám posunuly check-out, proto jsme se rozhodly, že si dáme pomalejší ráno a místo průzkumu využijeme ubytování a jeho předností do poslední možné chvíle.

Druhé ubytování - sklepní byt
Podle všeho je tu celkem rozšířený a oblíbený prvek, že si někdo udělá dům a na úrovni sklepa zařídí ještě jednu bytovou jednotku navíc, kterou následně pronajímá. Není to super luxusní, ale je to pochopitelně většinou levnější než kdejaký hotel. Naše ubytování je víc než dostatečné, je tu klid a mír, protože je to kousek za městem a moc hezky zařízené - je tu vše, co potřebujeme. Jsou tu čtyři různé autobusové trasy, jak se dostat do centra a všechny jsou kolem 30 min, což znamená jak cesta do Brna. Chtěly jsme trochu soukromí, protože sestřenka musí ráno pracovat, tak ať ideálně nerušíme nikoho dalšího, když má od brzkého rána schůzky (já jsem buď už vzhůru, nebo to prostě zaspím). Jediné, co je slyšet ze shora, je občasné dupání a pobíhání + z nějakého důvodu kapání v ložnici (je to moc pravidelné na déšť), ale to je asi tím, že jsme zvedly teplotu na termostatu, protože to první noc nedělalo. Dupání je v únosné míře a kapání se dalo vyřešit špunty do uší - za mě celkově spokojenost.
(Je třeba mít na paměti, že jde o sklepní byty = strop byl v tomto konkrétním bytě celkem nízko a já se svými 174 cm se vejdu tak akorát.)
Beacon Hill Park + Clover Point
V úterý 4. 3. jsme se dohodly na potulování po centru a nedalekém parku, který vede na pobřeží a samotnou pláž. Centrum jako takové vypadá hezky, když odhlídneme od faktu, že na ulici se zcela běžně kouří mariánka a potuluje se spousta bezdomovců. Je pro mě těžké si na to zvyknout - jedete v centru, zahnete a najednou je před vámi klidně 15 lidí, co stojí na rohu a kouří, nebo prostě bezdomovců. Zahnete o dvě ulice dál, budovy vypadají úplně stejně, jen víc noblesně a je z toho luxusní třída. Vůbec byste nepoznali, že za rohem kempuje 10 bezdomovců. Jde mi z toho hlava kolem.
Beacon Hill Park je krásné prostředí mezi mořem a centrem města. Je moc dobře udržované a žije tu spousta zvířecích obyvatel od kachen, veverek, až po pávy. Prostor je to velmi dobře využitý.

Clover Point - z parku jsme přešily silnici a najednou jsme byli u moře. Vítr foukal opravdu hodně, ale svítilo sluníčko a tak to nebylo tak nepříjemné, i tak jsem velmi ocenila čepici a šátek. Po pláží jsme se dostaly až ke Clover Point, což bych popsala jako největší výběžek do moře v tom úseku pobřeží. Lidé to tu hodně využívají na procházky se psem. Nikdy jsme ale neměly problém, majitelé jsou vždy milí a nablízku, aby se předcházelo problémům. Nad pláží vedou souběžně tři cesty, jedna je pro pěší a lidi se psem na vodítku, pak je tu ohraničená cesta pro psy na volno a pak to před silnicí končí cyklostezkou dohromady s pěší zónou. Mají to velmi dobře vymyšlené a je vidět, že to tu respektují a užívají si toho. Záhada jsou pro mě běžci - na cestě ke Clover Point jich bylo celkem dost, ať už navlečených nebo jen v tričku s krátkým rukávem a kraťasech. Neberte mě špatně naprosto obdivuju každého, kdo je schopen a ochoten běhat, není to můj šálek čaje, když jsem si všimla podmínek, za kterých běhají. Obdivuji otužilost a schopnost udržovat se ve formě za každého počasí. Pamatuji se, že už ve Skotsku mě to zaskočilo - počasí nepočasí, když dojdete z práce, převlíknete se a jde se ven běhat.








Sledování velryb
Mým snem bylo jet na sledování velryb, pochopitelně je to příroda - i když si zaplatíte, nikdo vám nezaručí, že nějakou opravdu uvidíte. Jak nám bylo vysvětleno, nemají je někde poblíž připravené a nevypouští je pokaždé, když se přiblíží skupina turistů.
Jelikož jsme to řešily až ve chvíli, když jsme byly ve Victorii, nebylo moc možností co si zarezervovat, navíc ještě v zimní sezóně. Naštěstí pro nás jsme objevili výjezdy na lodi Zodiac na 3h na moře. Volala mi společnost, u které jsme si tento výjezd zarezervovaly, že nenaplnili náš termín a pokud by to šlo jet jiný den. Díky Bohu jsme jen přehodily plány z jednoho dne na druhý a vyjeli jsme nakonec s úplně jinou společností, než jsme původně myslely. Ve výsledku to vůbec nevadilo, průvodce byl vtipný a věděl, co dělá. Všichni jsme dostali kombinézu na celé tělo a instruktáž, že je to vlastně záchranná vesta, tak ať si ji nesundáváme. Myslím, že to nikoho ani nenapadlo, protože, když to rozjel na otevřeném moři, byli jsme vděční za každý kus oblečení, co jsme měli a já jsem hodně ocenila fakt, že kombinéza měla kapuci. Pokud byste se někdo někdy vydal na něco podobného doporučuji kapuci (ideálně stahovací), protože u té se nemusíte bát jestli uletí. Také teplejší oblečení i v létě, když to fakt rozjede tak věřím, že je fakt zima i v létě. Člověk jen sedí a nic nemůže, jen ho šlehá vítr. Po tomto zážitku pojem "obličej ošlehaný větrem" dostal úplně nový výraz. Ještě bych přidala doporučení dobrých teplých ponožek, protože kombinéza pokrývá kotníky, ale na nohy mi bylo fakt fakt zima. To je jediná část těla, kterou jsem podcenila a pak toho litovala.
Při sledování velryb jsme měli štěstí - po křižování moře z jedné strany na druhou jsme dostali echo vysílačkou, že jiná skupina zahlédla jednu velrybu a tak jsme se rozjeli tím směrem. Takže jsme skončily někde u Sooke, ale naše trpělivost a vytrvalost se vyplatila a velryba, kterou jsme nakonec objevili, nás odměnila dvěma výskoky a velkým šplouchancem do moře. Náš milý průvodce nás upozornil, že se jedná o humpback whale (což se u nás překládá jako keporkak) a že je to taková mořská policie. Náš výlet nakonec trval 3,5 hodiny a tak jsme se zmrzlí (ale šťastní) vrátili do přístavu se spoustou zážitků.
Cestou jsme potkaly pár lachtanů, kteří byli celkem roztomilí, nicméně po tom, co nám náš kapitán vysvětlil, že mají velmi podobnou stavbu kostí jako medvěd - ne že bych měla velkou touhu je potkat naživo - po tomto zjištění mě definitivně opustila.







Bála jsem se, jak to zvládnu, nevím jak bych zvládala velké vlny, naštěstí pro mě nebyly vlastně žádné vlny.
Těsně před návratem do přístavu ve Victorii s námi náš kapitál provedl takzvaný donut, jestli jsem rozuměla správně. Pokud jste tak neznalý v mořských donutech, jako jsem byla já (do této chvíle jsem myslela, že jedná pouze o označení pečiva), dovolte mi to vysvětlit: Principem je že se lod nakloní na jednu stranu a v celkem slušné rychlosti se točí dokola a tím vznikne tzv. donut. Případně, aby se nezkušené posádce netočila hlava, daný kapitál udělá osmičku a nakloní lod na druhý bok a následně provede donut na druhou stranu, několikrát. Špatně nikomu nebylo (pokud vím), ale doporučuju se pevně držet, většinou to přichází s upozorněním, které jsem za sebe ocenila.
Langford - Ocean Boulevard
Další den jsme chtěly ještě na pláž, mapa nám ukázala pláž tentokrát na druhou stranu od Victorie směrem Langford. Štěstí nám přálo do karet, protože autobus nám jel přímo tam kam jsme chtěly bez přestupování. Bohužel co jsme z mapy na první dobrou nevyčetly, že část parku, který jsme chtěly projít skrz, byla chráněná oblast a tím pádem neprůchozí. Další překvapení bylo v podobě pláže, která byla až za Fort Rodd Hill and Fisgard Lighthouse National Historic Sites (vojenská pevnost z druhé světové + maják), takže jsme prošly kolem bunkrů, strážných věží a vystavených zbraní. Bohužel pro mužské obecenstvo jsme tímto jen prošly a spěchaly směrem na pláž, která nás zajímala víc.
Následně se nám díky super náhodnému načasování povedlo přejít na Ocean Boulevard, což je silnice mezi dvěma částmi moře. Pohled je to skoro nepopsatelný, jsem hodně ráda, že to místní obyvatelé využívají plnými doušky, byly tu rodiny s dětmi, kamarádi na výletě, pikniky, výletníci, lidi se psy... všichni si užívali krásný den plnými doušky. Navíc počítají se vším, takže jsou tu taky koše, místa k sezení i záchody zdarma.





