Poslední den v práci

Tak - po nekonečném zařizování, spěchu, přemýšlení a pobíhání sem a tam, jsem se dnes konečně sebrala a vše vrátila firmě, kde jsem dělala přes dva roky. Je to zvláštní pocit, že jsem skončila a mám něco přes měsíc volno. Po všech deadlinech a účetních závěrkách je to skoro neznámé. 

Můj tým mi bude moc chybět, ať už jde o konverzace o gramatice, víkendové plány, dovolené, řešení práce nebo psaní básniček, kterými jsme si krátili čas. Jen mě mrzí, že jsem k tomu už nemohu přispět, nemůžu skládat rýmy, ani kdyby na tom závisel můj život. Sem tam ovšem poslat vtipný email zvládám. Tahle část kreativity mi bude chybět. Ale především můj tým. Od prvního dne se děcka snažili, abych se cítila vítaná. Zároveň jsem ocenila, že si od první chvíle na nic nehráli, od začátku mi říkali, co mě čeká. Jen mi to hned neukázali, abych se nevyděsila. Myslím, že nic mě nemohlo připravit na první účetní závěrku, kterou jsem absolvovala. Tím, že byla roční a že se zrovna střídaly manažerky, to bylo hodně náročné. Nicméně vytrvali jsme a já jsem moc ráda, že jsem mohla být součástí tohoto týmu. Vždy budu vděčná za to, že mě přijali mezi sebe. I za trpělivost a laskavost, kterou ke mně projevovali, přestože jsem si jistá, že jsem je občas doháněla k šílenství. 

Dnes mě překvapili dárečkem na cestu - velmi teplými ponožkami, termoskou a baby krémem na obličej proti mrazu - jsem si jistá, že všechny tyto položky velmi ocením, až odjedu a budu na ně vzpomínat s úsměvem. Dáreček mě moc potěšil a překvapil, protože jsem nic nečekala. Jen jsem chtěla něco zkontrolovat a pak se ideálně tiše vytratit, což teda nevyšlo. :D Přiznám se, že naprosto nejvíc se mi líbila krabice, do které to bylo zabalené, ale tu si s sebou bohužel vzít nemůžu. Mrzí mě, že jsem se nemohla zdržet déle, protože jsem měla další pochůzky, ale myslím, že by to později bylo ještě dojemnější, než to bylo, a protože jsem šla do banky, nechtěla jsem riskovat scénář ubrečený obličej, který by pravděpodobně nastal.

Přes veškeré kroky, které jsem zatím podnikla, si myslím, že mi můj odjezd zatím pořád úplně nedochází. Za čtyři dny jedu do Prahy a odtamtud pak dál. Nevím, kdy na mě dolehne celá tíha toho, co jsem si to na sebe zas vymyslela. Často myslím, na citát od A. Einsteina: "Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiný výsledek". A tak jsem si vymyslela asi jeden ze šílenějších plánu na změnu, kterou jsem mohla a rozhodla se zrealizovat. Jestli to bylo dobře či ne, čas ukáže.