Hory - první setkání

Z Edmontonu jsme se přesunuly přes Calgary do Canmore. Pro ty, kdo nemají moc povědomí o rozložení Kanady, Canmore se nachází ve Skalnatých horách nedaleko Banffu, což je moje cílová destinace v dubnu.

Canmore

Nevěděla jsem moc, co od tohoto města čekat, přestože jsem viděla nějaké fotografie. Nemohlo to obsáhnout majestátnost tohoto města. Možná je to tím, že na hory nejsem moc zvyklá - přes Alpy jsem několikrát přejížděla autobusem, ale nikdy jsem se v nich nezdržela. To co znám jsou maximálně Slovenské hory, takže pochopte prosím, že toto byl opravdu velký kontrast oproti tomu, na co jsem zvyklá. Podle pohledu mojí sestřenky, když je viděla, jsem měla pocit, že by to nebyl tak velký rozdíl. Procestovala kus světa, a i tak byla unešená jako já, takže to bude asi prostě kouzlo toho místa. Shodou okolností jsme se ubytovaly v hotelu, který provozuje ta společnost, pro kterou budu od dubna pracovat. Když jsem na to přišla, smála jsem se dobrých pět minut, jak mi to přišlo vtipné, že svět je fakt malý. Na mou obranu - jméno společnosti a název hotelu se lišily.

V Canmore jsme se zdržely 4 noci a přiznám se, že mi to bylo málo. Částečně protože mi většinu výletu nebylo úplně dobře, takže jsem neměla sílu ani myšlenky na nějaký detailnější průzkum města, a když už jsem se trochu zvetila, byla menší sněhová vánice, takže se mi vůbec nechtělo ven. Na druhou stranu mít teplé ponožky, deku, čaj v ruce a před sebou velké okno s výhledem na padající sníh s vědomím, že nemusím ven, nebylo vůbec špatné. 

Sestřenka vyvinula větší odhodlání a iniciativu než já a tak zatímco já se dávala do kupy na ubytování, ona se rozhodla splnit si celoživotní sen a jet se psím spřežením. 

Banff - první seznámení

Jeden den jsme se dohodly na výlet, kdy mi bylo celkem dobře a zajely jsme do Banffu, který je asi 30 minut od Canmore. Rozhodly jsme se jít na obhlídku města, kde budu trávit půl roku. Obě jsme byly hodně zvědavé, přece jen to mělo být hodně podobné Canmore, a ten se nám líbil hodně. Myslím, že jsem měla předpokládat, ale úplně jsem to nečekala, pocit jaký jsem z toho místa měla. Už jen samotný přejezd z Canmore do Banff byl zajímavý, a to se jednalo jen o 30 minut, především proto, že se nám u cesty povedlo zahlédnout pár losů. Aspoň jsem přesvědčená, že to byl los, i když přiznám se, že jsme jen projeli kolem a já nepoznám rozdíl mezi sobem a losem, i kdyby stáli vedle sebe, takže se můžu mýlit. Na centrum jako takové jsme měly omezený čas, a i tak jsme se rozhodly, že preferujeme radši výlet do přírody, která se v okolí rozkládala v hojném množství. Přece jen dál jsme měly směřovat do Calgary (velkostí něco jako Praha), takže toto byla jedna z posledních možností pro sestřenku se podívat do přírody v horách.

Lake Louise

Jezero Louise je další hodinku autobusem od Banffu, naštěstí pro nás počítají s turisty, co cestují hromadnou dopravou, a tak je možné si koupit lístek v informačním centru, kde vám vysvětlí, kde co leží a jak se dostat k tomu, co zrovna chcete vidět. Paní byla moc příjemná a hodně nám pomohla i ušetřila nějaký ten dolar a čas, kterého jsme neměly úplně nazbyt kvůli návratu do Canmore v pozdějších odpoledních hodinách. 

Cesta autobusem nám příjemně uběhla a tak jsme se dostaly až k jezeru Louise - v našem případě úplně zamrzlém a vše pod sněhem. V podstatě jsme se najednou dostaly doprostřed pohádky o zimním království. Pro nadšence zimních sportů bylo možné na jezeře bruslit, a kdo se dostal do informačního centra jako my, dověděl se, že je lepší si půjčit brusle v Banffu a převést je než si je půjčovat na místě. Pro lidi, kteří stojí rádi nohama na zemi (já i sestřenka) stačilo k mírnému zvednutí adrenalinu procházka po zamrzlém jezeře. Proč adrenalin, ptáte se? V jednom místě jsme se snažily odbočit na vyšlapanou cestu přes jezero, ale rychle jsme se vrátily, když jsme si po pár krocích uvědomily, že ne že by se to propadalo, ale voda začínala prosakovat a tudíž bylo jednodušší a pro náš klid myslí lepší jít jinudy. 

U jezera stojí luxusní hotel, kde se dá na chvíli schovat a najíst se, pochopitelně když vám nevadí trochu vyšší cena. Viděla jsem lidi, co si u hotelu opékali slavné marshmallow, ale neměly jsme dost času na to, abychom to mohly prozkoumat blíž. 

A tak jsme si udělaly menší okruh po jezeře a pak jsme zamířily zpět k autobusu a do centra města.

Centrum města

V centru jsme si prošly pár obchodů, ale spíš jsme se jen procházely, kam nás nohy nesly. Nakonec jsme skončily v jedné kavárničce na hlavní ulici, byla malá, hezká a byl tam klid. 

Suvenýry jsem za sebe nekupovala, přece jen v tomto městě ještě strávím dost času a nedává úplně smysl, proč cestovat se suvenýry z Banffu do Calgary a pak zase zpět. Leda v případě, že bych je dala sestřence, aby je hned odvezla, ale to by mě připravilo o napětí, až budu předávat dárečky z cest. 

Bow Falls - vodopády v zimě

Když jsme se procházely po hlavní ulici dospěly jsme k mostu, kde se zdálo, že cesta končila. Podívala jsem se do mapy a zjistila jsem, že nedaleko se nacházejí Bow Falls = vodopády, které časově vycházely, tak akorát zpět na autobus. Naštěstí v tomto místě byli celkem fajn směrovky, a tak jsme neváhaly vyrazit za dalším dobrodružstvím. Cesta nebyla dlouhá, ale stoupala, klesala a klikatila se kolem řeky. Všude ještě sníh a, co mi není úplně jasné, v lesíku, kolem kterého jsme procházely, bylo asi 40 menších či větších ohnišť - tato skutečnost dodávala celé vycházce úplně jiný rozměr. Ve vzduchu se nesla vůně páleného dřeva a křupání sněhu pod botama - prostě jako v pohádce. Pro pozorné oko nebylo těžké odhalit pár lidí, kteří v dálce dávali pozor na oheň, a tak si člověk mohl jen vychutnávat zážitek, přestože jsme úplně nechápaly význam toho, proč se to dělá, aniž bychom se strachovaly o bezpečnost lesa. 

K vodopádům jako takovým se budu muset vrátit v létě - přiznám se, že nemám úplně pochopení pro zamrzlé vodopády. Cesta k nim a příležitostná díra v ledu, kterou byla vidět zurčící voda, ale za ten výlet definitivně stála. 

K autobusu se nám povedlo vrátit se tak akorát, a tak skončil náš výlet do Banffu.