Egypt - země dun

Moji rodiče jezdí do Egypta už několik let na dovolenou. Vždy mě přemlouvali, ať jedu taky, ale tím, že vždy jezdí úplně začátkem sezony nebo jejím koncem, kolidovalo mi to se zápočty a zkouškami na vysoké a tak jsem vždy odmítla. Mám moje rodiče ráda, ale trávit s nimi týden v jednom pokoji není moje představa o dovolené. 

Protože ale vím, že se jim tam líbí a že brzy odjíždím do Kanady a nevím, co bude potom, rozhodla jsem se s nimi letos nakonec jet. Ušetřím vás všech hororových scénářů, co se mi honí hlavou, když pomyslím na odjezd do Kanady a shrnu to v prohlášení, že jsem došla k závěru, že kdyby se na jedné nebo druhé straně něco nedej Bože stalo a tento výlet už nebyl v možnostech, tak bych si vyčítala, že jsem nikdy nevyužila příležitost strávit s našima čas na místě, které si tolik oblíbili. Mojí podmínkou byl samostatný pokoj. Mám je ráda, ale bydlím s nimi i doma a nepotřebuju být až tak blízko. Naštěstí pro mě se mi povedlo našetřit potřebnou částku, takže jsme mohli v klidu vyrazit na dovolenou v konečném počtu deseti lidí.

Myslím, že to byla typická válecí dovolená, což nebylo špatné. Abych se přiznala - na válecí dovolené jsem vlastně asi nikdy nebyla, což mi hodně pomohlo. V té době jsem se dostávala ze zdravotních komplikací, a tak po práškách proti bolesti, bezesných nocích, antibiotikách a výletu do nemocnice byl tohle hodně velký kontrast.

Díkybohu jsme měli odlet z Brna, což mi hodně pomohlo. 4 h letadlem do Marsa Alam a pak ještě 2 h autobusem do našeho resortu Fantasie. V Africe jsem byla poprvé od doby, co mi bylo pět let. Přestože si tehdejší dovolenou pamatuji celkem v živých barvách, s realitou se to nedá srovnat. Cesta autobusem proběhla bez nehody, i když myslím, že jsme jednou špatně odbočili, ale těžko se to odhaduje, protože kolem silnice jsou jen duny, kopce z písku a obecně fakt hodně písku. Autobusy rozváží lidi do různých resortů, kolem kterých je vysázená a udržovaná vegetace. Oproti tomu, co je kolem silnic, je to opravdu velký protiklad. To je pořád ale zanedbatelné v porovnání s tím, jak s tím velkým množstvím písku kontrastuje barva moře. Ano, obloha je modrá, moře je modré..., ale ne takto. Obloha je tam jasně světle modrá, ale moře je... nemám pro to slov... řekněme ostře tmavě modrá když ho vidíte z dálky. 

Hotel sám o sobě byl nový, čistý a krásný. Už když přijíždíte, máte pocit, jako byste dojeli k nějakému vysoko postavenému hodnostáři domů. Před resortem ochranka, dlouhá příjezdová cesta, vysázené palmami a pestrobarevnými keři a květinami. 

Záleží na cestovce, ale zkontaktuje se s vámi průvodce a dá vám seznam výletů, za které si teda musíte připlatit, a zarezervuje vám místa podle vašich preferencí. V první chvíli jsem si myslela, že bych zvládla výlet do Luxoru a ke královně Nefertiti, ale nakonec jsem si řekla, že nebudu machrovat kvůli předešlým zdravotním komplikacím, a dohodla se s naší skupinkou, že se připojím k nim na nějaké půldenní výlety. 

Šnorchlování

Jeden z výletů bylo půldenní šnorchlování mimo resort. Poprvé v životě jsem šnorchlovala. Jako člověk, co nenosí oční čočky a má nějaké dioptrie, jsem toho viděla míň než ostatní, ale z toho, co jsem viděla, wow... Řekli nám, že nás vezmou do přírodní rezervace. Pokud jste jako já, představíte si turistické centrum, placený vstup, splachovací záchody, dost lidí a spoustu vegetace. No, za vstupné by se asi dal považovat poplatek, který jsem zaplatila při přihlášení. Záchody tam byly, ale spláchnout se nedaly. Vzalo mě to zpátky do táborových let. Lidí tam bylo poskrovnu, kromě naší skupinky tam nebyli jiní turisti. Mohli jsme si připlatit podvodní fotografie a video, což jsem udělala. Jak jsem napsala, viděla jsem toho dost a voda sama o sobě trochu zvětšuje, což mi pomohlo. I tak jsem se ale chtěla detailněji podívat na to, co jsem tam dole vlastně viděla. Navíc jsem mohla jen šnorchlovat, a ne se přímo potápět, kvůli záklopce na šnorchlu. Když jsem se potopila, dostala se mi tam voda... a no, nebylo to dobrý. Což mi ale i tak nevadilo, byla jsem klidnější a bylo pro mě jednodušší se tím pádem orientovat a držet se skupiny. Nikdy jsem nebyla na podvodní prohlídce s průvodcem. Přišlo mi skvělé, že průvodce se zeptal, jestli je někdo, kdo by si přál na tu prohlídku jít, ale má strach, že není úplně zkušený plavec. Jedna starší paní se přihlásila a celou dobu ji držel za ruku, držel se jejím tempem a vůbec neměl problém.

Podvodní fotky, jsou zakoupené od místních co s námi plavali. Vycházelo to kolem 20 €, což je za mě trochu dražší, ale dá se dohodnout s větší skupinkou lidí a platit dohromady. Nemají s tím problém. 

Port Ghalib

Druhý půldenní výlet byla cesta lodí na pozorování rybiček. Z resortu nás nabrali do minibusu, cestou jsme nabrali pár lidí v jiných resortech a jeli jsme pár hodin do přístavního města Port Ghalib, nejsou zde velké tankery, ani jiné obrovské lodě, spíš se jedná o výletní lodě. Na palubě jsme ještě počkali na zbytek lidí, kteří s námi měli jet. Před vyplutím nám všem rozdali prášek proti nevolnosti. Pokud si nejste fakt jistí, že vám nebude špatně, doporučuju.  

Jede se asi půl hodinky na místo (nahoře fakt fouká, sem tam šplíchne voda), pak se přesunete do podpalubí, kde jsou velká okna, a člověk může sledovat, co se děje pod vodou v bezpečí svého sedátka, aniž by se namočil. Poznámka: dole je vedro, není tam čerstvý vzduch a hodně se to tam houpe. Když loď dorazí ke korálu, nejdřív se natočí z jedné strany, chvíli setrvá a pak ze druhé, aby se lidi nemuseli přesouvat.

Jídlo

Moji rodiče mi vyprávěli, co všechno se dá v Egyptě zkusit, dost mě překvapilo, že hotel Fantasie je zaměřený na italská jídla a má tam sekci zaměřenou čistě na ně. Bohužel fotografie nemám, ale můžu to zkusit popsat. 

Když jste přicházeli na večeři, už cestou jste mohli cítit vůně linoucí se z grilů, které byli pod širým nebem. Z nedalekého přístavu každý den přiváželi úlovek. Pokud by si člověk nevybral na grilu venku, mohl jít dovnitř, kde se po délce dvou stěn táhly stoly s nabídkou nejrůznějšího jídla. Nejdříve bylo pečivo a saláty, různé studené předkrmy. Pak se pokračovalo italskou kuchyní. Absolutně netuším, co byla většina z přítomných těstovin, ale byly všechny výborné. Následovalo pití, teplá jídla, místo, kde kuchaři pro vás nakrájeli přímo před vámi nejlahodnější maso. Stěna končila deserty a že jich bylo. Všechny byly naprosto výborné. A když měl člověk štěstí, byla i zmrzlina za částí, kde bylo vyskládané ovoce. Jen když si vzpomenu na všechny vůně, které jsem tam cítila, sbíhají se mi sliny.