Na skok do Atén a zas zpátky

S kamarádkou jsme se narychlo rozhodly jet společně na dovolenou. Původně jsme měly v hledáčku Barcelonu ve Španělsku, nakonec jsme zavítaly do slunečného Řecka. 

Odlétaly jsme z Vídně, všechny kontroly na letišti proběhly v pohodě, tentokrát mě ani nebrali na test na drogy, což byla vítaná změna. Atény mají časovou zónu +1h což není zas tak velký rozdíl oproti nám, let netrval tak dlouho, většina lidí pospávala a tak jsme brzy dorazili na místo. Neříkám, že jsem z těch kdo se nebojí létání, ale mám svoji rutinu, takže mi nebývá špatně. Přiznám se, hodně jsem si užila chvíli kdy jsem seděla u okýnka a letadlo se naklonilo na jednu stranu, abychom se dostali do správného úhlu pro přistání, tím se mi naskytl výhled na moře a samotné Atény z nové perspektivy. Vždycky jsem se hodně ráda dívala na moře. 

Ubytování jsme měly asi 30 min od centra, metro moc blízko nebylo, tak jsme hodně jezdily autobusem. Když si člověk vyřídí jízdenku (v metru jsou automaty) je to celkem snadné, přijde, pípne a jede. Autobusy jezdí překvapivě celkem v čas, záleží na dopravě pochopitelně, jediný problém byl dostat se případně ven. Proto je třeba si to hlídat a jít ke dveřím zastávku dřív jinak se nemusí dostat ven. Lidi, tam nejsou jak v Brně, že uhnou nebo že řidič počká, ani omylem prostě otevře, zavře a jede se dál. Kdo se dostane tam kam chce musí se tam holt dostat jak umí. 

Pro mě to byla druhá návštěva Atén, první byla v létě 2018. Od té doby se v Aténách moc nezměnilo, já je však tentokrát vnímala jinak. Asi je to tím, že oproti rodinnému výletu, kdy mi nebylo moc dobře po celý prodloužený víkend, tentokrát byl program zcela na nás a pokud jsme něco chtěly musely jsme vymyslet, jak by to šlo.

Čekalo nás spousta překvapení, od ne úplně vábivé zastávky autobusu, kde jsme další den zjistily je vstup do Aténských zahrad, po pěkné metro, noční život, vratké chodníky, ne úplně upravené ulice, přes laskavost náhodných lidí, kteří když viděly dvě holky, co stojí blbě jazyk ne jazyk, vždy se nám snažili pomoct. 

Parthenon je kopec tyčící se nad Aténami, který na sobě má spoustu staveb, ale řekla bych, že ta nejslavnější je Acropolis. Byl trochu jiné než jsem si pamatovala. Přiznávám, že tuto návštěvu Atén jsem si užila mnohem víc než poprvé, ale taky to má co dělat s faktem, že po tom co jsme se tehdy vrátili jsem objevila knižní sérii Percy Jackson, kde má R. Riordan zpracovanou Řeckou a později i římskou mytologii. Myslím, že před tím jsem tomu nevěnovala tolik pozornosti, kde je Mars, Zeus nebo Poseidon. Od té doby jsem se tolik neztrácela a mám je lépe zařazené, přestože přiznávám, že si je pořád nepamatuju všechny. Takže když jsem se sem dostala znovu mohla jsem si to lépe spojit. V Aténách historie dýchá na každém kroku. 

Nebudu lhát, přestože jsme jely až v Září, lidí bylo všude pořád dost, teplo na druhou stranu bylo příjemné. Počasí nám vyšlo hezky.

Moje velké zklamání bylo, že Acropolis byl v rozsáhlé  rekonstrukci, trochu mu to ubralo na majestátnosti. Naštěstí pro nás jsme si zaplatily multipass tickets = vstupenku na víc míst než jen Parthenon, tak se nám to vyplatilo. Díky tomuto jsme se dostaly za velmi slušnou cenu na Karameikos = historický hřbitov, Římskou agoru, Hadriánovu knihovnu, Aristotelovu školu, Ancient Agoru a Chrám Dia. Na mě nejvíc udělala dojem po Acropolis samozřejmě Ancient Agora (volný překlad: historické prostranství pro shromažďování). Je to neuvěřitelný prostor přímo pod Parthenonem uprostřed Atén, vlastně všechny zmíněné památky jsou přímo v historickém centru, snad kromě Keramikos, který je trochu dál. Na Ancient Agora bych si nechala víc času, kdybych to plánovala teď.