A jde se ven

Konečně se mi daří ve volné dny i něco jiného než pobíhání do banky nebo různé jiné vyřizování, abych měla vše v pořádku. V Kanadě jsem už skoro dva měsíce, z toho jeden v Banffu, nastal čas nezaběhnout do starých kolejí, jako tomu bylo doma, a snažit se o změnu. Tak se s mojí spolubydlící vzájemně motivujeme a chodíme ven, když nám vyjde volno ve stejné dny.

Johnston Canyon

... je turistická stezka v Národním parku Banff. Nachází se asi 30 minut autobusem (za mě i cesta tam je dechberoucí) od města Banff, kde se já aktuálně nacházím. Pokud nejste milovníci davů, doporučuji vyjet brzy.

Přiznám se, že mi tento výlet hodně připomněl stezky v Moravském krasu, ale možná se mi jen zastesklo. Štěstí nám přálo, že jsme nešly samy jen se spolubydlící, protože bychom dopadly jako nezkušení turisti, které jsme potkávaly cestou a dařilo se nám je bez problému předběhnout. Vtip je v tom, že v tomto období je stezka v kaňonu dost ledová, doslova je pokrytá ledem, a jak se stoupá a zase klesá, tak je třeba být připraven buď jet po zadku, nebo mnohem příjemnější varianta předem si vyzvednout návleky s bodci na boty. Díky nim se dá cesta zdolat bez větších obtíží.  

Z parkoviště se dá po chvíli dojít k prvnímu úkazu této cesty a to jsou  Lower Falls (Spodní vodopády). Neznalec vidí jen jezírko a skupinu lidí, ale znalec (a toho jsme s sebou naštěstí měly) ví, že je třeba projít přes most do jeskyňky, odkud je výhled na již zmíněné vodopády. Je třeba si vystát frontu a v případě všech, kromě dětí, si dávat pozor na hlavu, protože průchod skrz jeskyňku je opravdu nízký.

Odtud se dá pokračovat výš a výš směrem k Upper Falls (Horní vodopády), které v našem případě byly ještě ve velmi zamrzlém stavu, ovšem pohled na ně byl pořád omračující. Pátravému oku neušlo úchyty nad vodopádem pro lezce po ledu (osobně nevím, co za blázna by to chtěl vylézt, ale to je jedno). Pro nás obyčejné lidi úplně stačil pohled ze spodu případně z horního můstku (kam jsme nakonec nedošly, ale vím, že tam je) a následná cesta zpátky.

Protože jsme vyrazily brzy, brzy jsme se i vrátily, a protože bylo krásné počasí, rozhodly jsme se vyrazit ještě ven, tentokrát jen v rámci Banffu.

Využily jsme trasu kolem řeky Bow a došly jsme k nápisu Banff, odkud jsme pokračovaly do Fenland Trailhead, což nám pořád nestačilo, a tak jsme došly až na začátek cesty k Vermillion Lakes Road.

Cesta kolem Bow River (řeky)

Je oblíbená trasa, kde se dá posedět, v letních měsících půjčit loď a vyrazit, nebo se prostě jen někde zašít. Voda je tak pestrobarevná a čistá, že přímo láká, aby se do ní šlo koupat. Naštěstí pro místní obyvatelstvo v podobě ryb je zrovna tak ledová a myslím si, že je to i zakázané, pokud si člověk zrovna necvakne. Nicméně lodě jsou tu k pronájmu, naštěstí pro mě půjčovnu vlastní společnost, pro kterou dělám (pochopila jsem, že toho tu vlastní dost, takže mám zaměstnanecké slevy :D), takže to hodlám využít a pak sepíšu jaké to bylo, jen doufám, že tu část se cvaknutím si odpustím, nejsem typ, co by musel zažít všechno na vlastní kůži.

Fenland Trailhead

... je okruh cyklostezky, který je krátký a velmi příjemný na zakončení fajn odpoledne. Nevím přesně, co nás popadlo, že jsme šly ještě dál, ale nelituji. Jinak, pokud bych chtěla najít nějaké místní zvířectvo, hledala bych ho tam. Ovšem pokud máte štěstí, stačí vám procházka po centru Banffu nebo Canmore, záleží na preferencích a náladě místního obyvatelstva.

Vermillion Lakes Road

... je silnice, která vede podél dálnice, po které jsme jely do Johnston Canyon, proto jsme se rozhodly dojít až sem. Sice jsme šly jen kousek, ale i tak to stálo za to. Silnici využívají jak auta, tak cyklisti a chodci. Všichni jsou tu ohleduplní. Je až s podivem, jak jsou tu lidi v pohodě.